Termín inovace pochází z latinského slovesa innovō, innovāre³, které je složeno ze slova in ve významu předložky „v/na/do“ a slova novus „nový“ a lze jej přeložit jako inovovat, obnovovat nebo měnit. Rozšíření a používání termínu inovace je především zásluhou ekonoma a politika českého původu Josepha Aloise Schumpetera, který termín inovace představil ve své publikaci Theorie der wirtschaftlichen Entwicklung. (Schumpeter, 1997) Pojem inovace se později v průběhu 20. století rozšířil i mimo ekonomickou sféru. Inovací může být nový výrobek, nová technologie, změna procesu nebo organizační změna. Teorie a detaily inovací budou diskutovány v následujících kapitolách.

1.1 Teorie inovace

Podle Schumpetera (1997) je inovací pouze prvotní uvedení nového produktu na trh⁴, to znamená první realizaci konkrétního nápadu nebo myšlenky (invence) v celosvětovém měřítku. Schumpeter se věnoval výzkumu dopadu inovací na ekonomiku a prosazoval tzv. kreativní destrukci⁵, kterou lze označit za absolutní inovaci, respektive revoluční nebo disruptivní inovaci. Revoluční inovace znamená úplnou náhradu dřívějšího řešení, například vytlačení psacího stroje osobním počítačem v případě nástroje pro psaní textů.

Schumpeter rozlišuje tyto druhy absolutní inovace:

• Uvedení nového produktu.
• Implementace nové výrobní metody.
• Otevření nového trhu.
• Využití nového zdroje surovin.
• Nové uspořádání v oboru, např. získání významného tržního postavení.

Podle Oslo manuálu je inovací produktu nový nebo vylepšený produkt, který se významně liší od dřívějšího produktu a je běžně dostupný uživatelům. Inovací procesu je podle manuálu nový nebo vylepšený proces, který je aktivně používán. Předmětem inovace může být i kombinace produktové a procesní inovace. (OECD/EUROSTAT, 2018, s. 20) Klíčovým konceptem a zásadním kritériem pro celý obsah Oslo manuálu je měřitelnost inovací. Publikace dále definuje obecnou jednotku měřitelnosti inovací (označovanou jednoduše „unit“). Příkladem konkrétního měření míry inovace je počet domácností nebo institucí, které používají inovovaný produkt. Van den Ende ve své publikaci Innovation Management (2021, s. 5) definuje inovaci jako vytváření a vývoj nových produktů, služeb, business modelů a procesů v organizacích.

1.2 Inovační proces

Inovační proces se skládá ze dvou hlavních částí: invence a inovace, které je potřeba rozlišovat. (Synek, 2011, kap. 5) První částí inovačního procesu je invence. Invence je tvůrčí aktivita, která na základě potřeb a požadavků uživatelů přináší nápady, myšlenky, vynálezy, patenty aj. pro zlepšení stávajících produktů nebo procesů. Na invenci navazují inovace, kdy jsou tyto nápady realizovány, zavedeny a rozšířeny do běžného života s využitím odborných znalostí a manažerského řízení inovací. Jako inovace lze pak označit pouze realizované invence, které se staly součástí každodenního života. Nedílnou součástí inovačního řízení je věda, výzkum a využití kreativního myšlení.

Van den Ende (2021, s. 6) dále rozlišuje inovace a nový vývoj businessu⁶. Řízení inovací znamená podle autora návrh a vývoj nových produktů. služeb, business modelů a procesů v komerčních společnostech a dalších organizacích. Nový vývoj businessu je návrh a vývoj nových produktů, služeb, business modelů a otevírání nových trhů. Přehled společných a rozdílných oblastí pro řízení inovací a nový business vývoj je zobrazen v tabulce 1.

Tabulka 1: Řízení inovací versus nový vývoj businessu

Řízení inovací	nové procesy
	nové služby nové produkty nové business modely
Nový business vývoj
	nové trhy

Zdroj: Vlastní zpracování podle VAN DEN ENDE, Jan. Innovation Management. London 2021. Red Globe Press. s. 6.

Z tabulky i popisu je zřejmé, že se dílčí oblasti rozvoje pro řízení inovací a nový vývoj businessu překrývají. Sdílené oblasti pro řízení inovací a nový business vývoj jsou nové služby, produkty a business modely.

1.3 Rozdělení inovací

Inovace lze rozdělit z pohledu skupin inovací, zdrojů inovací a řádů inovací.

1.3.1 Skupiny inovací

Oslo manuál je v současné době jedním z nejvýznamnějších návodů pro klasifikaci inovací a měření inovačních aktivit. Tato příručka v první řadě rozlišuje technické a netechnické inovace. (OECD/EUROSTAT, 2018, s. 20) Základní rozdělení inovací podle Oslo manuálu je zobrazeno na obrázku 1.

Technické inovace se dále rozdělují na produktové a procesní inovace. Produktové inovace představují nové nebo významně vylepšené produkty a výrobky, zatímco procesní inovace představují nové nebo vylepšené procesy výroby či poskytování služeb. Netechnické inovace se podle manuálu dělí na organizační a marketingové inovace. Organizační inovace se týkají organizačních změn v organizaci (organizační struktura, outsourcing) s využitím strategického managementu. Cílem marketingových inovací je zvýšení spokojenosti zákazníka, zajištění přístupu na nové trhy a zvýšení tržního podílu. (OECD/EUROSTAT, 2018)

Obrázek 1: Skupiny inovací podle Oslo manuálu

Zdroj: Vlastní zpracování podle OECD/EUROSTAT. The Oslo Manual: Guidelines for Collecting, Reporting and Using Data on Innovation. 4th Edition. Paris/Eurostat, Luxembourg 2018. OECD Publishing.

Novák ve své publikaci Inovace je rozhodnutí (2016) vedle produktových a procesních inovací uvádí ještě inovace business modelu a také „new ventures“ inovace. Velmi podobně popisuje business inovace také van den Ende. (Van den Ende, 2021) Jako příklad inovace business modelu lze uvést zahájení prodeje nesestaveného nábytku společností IKEA a jako příklad new ventures inovace spolupráci automobilek Toyota, Peugeot a Citroën na spuštění výrobního závodu TPCA⁷ v Kolíně (IKEA, 2022; Toyota Czech, 2022). Výrobní závod TPCA byl později převzat Toyotou a přejmenován na TMMCZ⁸ podle stejnojmenné české pobočky společnosti Toyota.

1.3.2 Zdroje inovací

Peter Drucker ve své publikaci Innovation and Entrepreneurship (2006) uvádí 7 zdrojů inovací, které rozděluje na vnější a vnitřní zdroje inovací. V níže uvedeném seznamu jsou uvedeny tyto zdroje inovací včetně konkrétních příkladů.

Vnější zdroje inovací jsou:

• Demografické změny: změny úrovně vzdělání, věku populace nebo struktury pracovního trhu.
• Změna postojů uživatelů: vyšší zájem o zdravotní péči, globalizace a migrace obyvatel spojená s odlišnými kulturními zvyklostmi.
• Nové znalosti na základě nových vědeckých a výzkumných poznatků.

Vnitřní zdroje inovací jsou:

• Neočekávaná událost: neočekávaný úspěch nebo neúspěch.
• Rozpor mezi předpokládanou realitou a skutečnou realitou: například zákazník si kupuje nejen produkt jako věc, ale i přidanou hodnotu spojenou s tímto produktem (například společenský status).
• Změna výrobního postupu: zlepšení postupu, nahrazení problémového místa procesu, aplikace nových znalostí na stávající proces.
• Potřeba změny struktury oboru nebo trhu: rychlá změna odvětví, otevírání nových trhů, digitalizace odvětví.

Uvedené zdroje inovací jsou seřazeny od nejlépe předvídatelných a spolehlivých po nejméně předvídatelné. Například u vnějších inovací jsou demografické změny nejlépe předvídatelné, zatímco inovace založené na nových poznatcích jsou nejvíce rizikové.

Melissa Schilling se na problematiku zdrojů inovací dívá z pohledu kreativity a oblastí zdrojů inovací. Ve své publikaci Strategic Management of Technological Innovation (2020) Schilling uvádí 5 systémových oblastí zdrojů inovací, viz obrázek 2.

Systémové oblasti inovací podle obrázku 2 jsou:

• Společnosti (Firms).
• Akademická sféra (Universities).
• Státem financovaný výzkum (Government-Funded Research).
• Neziskové organizace (Private Nonprofits).
• Uživatelé (Individuals).

Základním zdrojem inovací v komerčních společnostech jsou vlastní výzkumné aktivity (R&D⁹, tzn. věda a výzkum). Součástí výzkumných a inovačních aktivit je základní výzkum, aplikovaný výzkum, experimentální výzkum a navazující vývoj na základě výzkumu. R&D zahrnuje všechny aktivity od úvodního průzkumu nové oblasti po komerční aplikaci výsledků výzkumu. (Schilling, 2020, s. 28)

Obrázek 2: Systémové oblasti zdrojů inovací

Zdroj: SCHILLING, Melissa A. Strategic Management of Technological Innovation. Sixth Edition. New York 2020. McGraw-Hill Education. s. 19.

Dalším důležitým zdrojem inovací je akademický a státem financovaný výzkum v podobě jak vědecké a výzkumné práce na vysokých školách, tak státní podpory soukromého sektoru, například ve formě podnikatelských inkubátorů. U neziskových organizací se podle uvedené publikace jedná o vlastní výzkumné aktivity těchto subjektů. Cílem uživatelských inovací je pak uspokojení a vyřešení vlastních potřeb, kdy na trhu není odpovídající produkt. Primárním cílem uživatelské inovace není zisk, ale naplnění vlastních potřeb.

1.3.3 Řády inovací

Na dříve uvedenou práci Josepha A. Schumpetera navazuje František Valenta, který se věnoval výzkumu v oblasti inovací a klasifikoval skupiny a řády inovací ve výrobě. Řády inovací pro měření inovačních aktivit jsou zobrazeny v tabulce 2. Řád inovace označuje významnost konkrétní inovace pro danou společnost. Záporné řády inovací odpovídají degeneraci a zastarávání produktu, nulový řád představuje běžnou údržbu a vyšší řády rozvoj produktu nebo řešení. Inovační řády ze skupiny racionalizace odpovídají zvyšování kvality a efektivity v rámci existujícího řešení. Kvalitativní kontinuální inovace znamená změnu jedné nebo více dílčích funkcí produktu, kvalitativní diskontinuální inovace pak představuje změnu koncepce při zachování stávajícího principu fungování (druh) nebo změnu principu fungování (rod) produktu. (Valenta, 2001)

Tabulka 2: Klasifikace řádů inovací

Řád	Označení	Co se zachovává	Co se změní	Příklad
-N	degenerace	nic	úbytek vlastností	opotřebení
0	regenerace	objekt	obnova vlastností	údržba, opravy
Racionalizace
1	změna kvanta	všechny vlastnosti	četnost faktorů	další pracovní síly
2	intenzita	kvalita a propojení	rychlost operací	zrychlený posun pásu
3	reorganizace	kvalitativní vlastnosti	dělba činnosti	přesuny operací
4	kvalitativní adaptace	kvalita pro uživatele	vazba na jiné faktory	technologie konstrukce
Kvalitativní kontinuální inovace
5	varianta	konstrukční řešení	dílčí kvalita	rychlejší stroj
6	generace	koncepční konstrukce	konstrukční řešení	stroj s elektronikou
Kvalitativní diskontinuální inovace
7	druh	princip technologie	konstrukční koncepce	tryskový stav
8	rod	příslušnost ke kmeni	princip technologie	vznášedlo
Technologický převrat, mikrotechnologie
9	kmen	nic	přístup k přírodě	genová manipulace

Zdroj: Vlastní zpracování podle VALENTA, František. Inovace v manažerské praxi. Praha 2001. Velryba.

Nejvyšší řád znamená uvedení úplně nového produktu na základě diametrálně odlišných technologických principů fungování. Tento nový produkt nemá s dřívějším produktem nic společného. Konkrétní společnost nemusí využívat všech řádů inovací, záleží na velikosti, organizační struktuře a potřebách dané firmy. S rostoucím řádem inovace se typicky snižuje frekvence inovací a naopak.

---

³ Slovníkové heslo je innovō, innovāre, innovāvī, innovātum.

⁴ V originále „Aufstellung einer neuen Produktionsfunktion“.

⁵ V originále „Schöpferische Zerstörung“.

⁶ New business development.

⁷ Toyota Peugeot Citroën Automobile Czech.

⁸ Toyota Motor Manufacturing Czech Republic s.r.o.

⁹ Research & Development.

[Strany 10-16]